Holka nebo kluk
Jestli čekáme kluka nebo holčičku pro nás bylo tajemstvím až do samotného porodu. Narodila se nám holčička. Pojmenovali jsme ji Magdalena. Holčičí jméno jsem měli vybrané téměř hned, klučičí nám dalo zabrat trochu víc a dokonce jsme ho pár týdnů před porodem ještě měnili.
Narodila se a je zdravá
Když byla dcera venku a ozvala se, velmi se mi ulevilo. Druhá vlna úlevy přišla poté, co mi kolegyně oznámila, že je v pořádku.
Jako pediatr si bohužel uvědomujete, kde všude může nastat problém během porodu i fakt, že bezproblémové těhotenství neznamená jistotu zdravého dítěte. Během celého těhotenství jsem se snažila vypnout doktorský mozek a používat jen ten mateřský. Ne vždy se to dařilo, během těhotenství jsem se párkrát hodně bála. Teď po porodu jsem daleko klidnější. Kdykoli se mohu na Magdu podívat a vidím, že je v pořádku.
Bonding
Když se mnou sepisovala dětská sestra anamnézu, zjišťovala jsem, kdo z kolegů se přijde na mé miminko podívat. Je fajn, když lékaře z porodnice znáte. Neříkala jsem si koho chci a koho ne. Respektive, přála jsem si mou dobrou kamarádku, ale ta zrovna stážovala úplně mimo nemocnici. Také jsem vyslovila přání, aby miminko hned po porodu někdo prohlédl. Věděla jsem, že pro svůj klid potřebuji, aby si dítě v klidu prohlédl neonatolog. Až poté jsem chtěla Majdu položit na mě.
Dcerku prohlédla kolegyně, kterou mám ráda. Bylo hezké, že Magda se narodila v den jejích narozenin. Prohlídka miminka zabrala fakt chvilku. Ani jsem se nevzpamatovala, že je po porodu a už jsem ji měla na hrudníku a mohla ji chovat. Jak jsem ji držela a stále ležela na porodnickém křesle, tak jsem neviděla, jak vypadá. Myslím, že mi ji manžel ukazoval na fotce.
První dvě hodiny s dcerkou utekly strašně rychle. Nejdříve jsem ji chovala já, byla jen v plence přikrytá na mém hrudníku. Dokonce se krásně přisála k prsu. Po nějaké době ji sestřička oblékla a pak si ji mohl pochovat taky tatínek. Pohled na ty dva byl tak dojemný. Vyfotila jsem je a je to jedna z mých nejoblíbenějších fotek.
Šestinedělí
Za dvě hodiny po porodu jsme se přesunuli na oddělení šestinedělí. Manžel musel venkem, dcera jela v postýlce s dětskou sestrou a já na lehátku se sanitářem. Vůbec jsem si po porodu nepřišla unavená. Naopak jsem byla plná energie. Mohla jsem se zvednout a jít do sprchy, čehož jsem ráda využila.
Dostala jsem večeři, v tu chvíli mi došlo, že mám vlastně docela hlad. A po chvíli přišla dětská sestra a poučila mne, co a jak s malou.
Jsem máma
Teoreticky jsem věděla co a jak s miminkem, jak by mělo vypadat kojení, jak se drží během koupání. Přesto jsem byla strašně ráda, že mi sestřičky vše přišly ukázat a že jsem mohla být maminka a ne doktorka. Vlastní dítě je prostě úplně jiné. Najednou to byl můj uzlíček, moje holčička. Během péče o ni jsem byla daleko něžnější a opatrnější, než když jsem opečovávala miminka v práci. Nepředstavujte si, prosím, že jsem na cizí miminka nebyla opatrná nebo necitlivá. Své dcerce jsem dávala to, co jiným miminkům ne, mateřskou něhu a lásku.
První noc
Ač dcerka spala krásně, tak já nebyla schopna vůbec usnou. Byla jsem nabitá energií, jela jsem na endorfiny. Přikládala jsem ji k prsu jak si řekla, přibližně za 2-3 hodiny. Nehlásila se dřív. Spala krásně a klidně. Vydržela jsem se na ni dívat celou noc, občas jsem ji jemně pohladila po vláscích.